Stella, naše jedenáctiletá hvězda, je důkazem, že s úsměvem a empatií lze čelit i nečekaným výzvám. Diagnóza diabetu 1. typu, která se u ní projevila 18. ledna 2022, nás všechny zaskočila. První příznaky se objevily po těžkém průběhu Covidu v říjnu 2021, kdy Stella začala pít více než obvykle. Přestože jsme byli rádi, že se hydratuje, netušili jsme, že to je signál něčeho vážnějšího.
Měsíc po nemoci spadla Stella z postele, což jsme považovali za následek živého snu. Nyní však víme, že to byly první známky vysoké hladiny cukru v krvi. Postupně se objevily další symptomy – únava, nesoustředěnost a úbytek hmotnosti, které jsme přičítali jejímu nabitému rozvrhu plnému školy, kickboxu, hry na housle a zpěvu v sboru.
V prosinci se Stellina situace zhoršila. Přestávala mít zájem o své aktivity, ve škole se jí nedařilo a byla z toho frustrovaná. Po Vánocích se její stav ještě zhoršil. Pila až pět litrů tekutin denně a v noci ji žízeň budila každou hodinu. Když jsme kontaktovali její lékařku, vše se začalo rychle vyvíjet. Test moči na cukr byl pozitivní a glukometr ukázal extrémně vysokou hladinu cukru.
Stella strávila dva dny na JIP s hyperglykémií 32 mmol/l, kde jí pomalu snižovali hladinu cukru, a poté čtyři dny na dětském oddělení.
Stella se ukázala jako neuvěřitelně silná a statečná. Přestože se obávala neznámého, zvládla vše s úžasnou odvahou. Hypoglykémie, měření glukózy, aplikace inzulínu – všechno zvládla s grácií, která nás naplňovala hrdostí. Lékaři a sestřičky, kteří se o ni starali, byli také úžasní, a Stella jim za jejich péči napsala děkovný dopis, který byl otisknut v tisku s názvem „Chci se stát doktorkou na cukrovku“
Začátky doma byly náročné. Počítání sacharidů, hypoglykémie, hyperglykémie během nemoci, zvracení, noční měření glukózy… Ale nezbylo nám nic jiného, než se přizpůsobit a přijmout cukrovku jako součást našeho života. Psycholožka pomohla Stelle vyrovnat se s panickými ataky a odmítáním nemoci. Dnes cukrovku bereme jako součást našeho života. Stella má inzulínovou pumpu a senzor, které jí umožňují žít plnohodnotnější život.
Stella opět dělá vše s radostí a nadšením. Škola ji baví a zpívání ji naplňuje nejvíce. Cestujeme a žijeme “skoro” normální život. Když jsem se nedávno ptala Stelly, jak vnímá svůj diabetes, jestli ji nějak omezuje, odpověděla, že ne. Řekla, že je to její součást a že kdybych ji nekontrolovala a neptala se na hladinu cukru, ani by si na to nevzpomněla. Vše dělá automaticky a její výsledky jsou krásné. A když si někdy zapomene poslat údaje o cukru, svět se nezboří.
Maminka Lenka Waclawkova